LIVE PERFORMANCE XXVII - "CHESS SHOW"

Live Performance on the occasion of the exhibition "Membra Disjecta for John Cage"

Skladba Chess Show je věnována Johnu Cageovi. Je složena z hudební a obrazové části, které jsou na sobě nezávislé. Jedinou spojnicí je časová osa v délce šedesáti čtyř minut, rozdělená na šestnáct sekcí po čtyřech minutách. Délka skladby koresponduje s počtem polí na šachovnici. Zvukový materiál pochází z 32 náhodně generovaných skladeb Johna Cagea, přičemž jejich počet koresponduje s počtem figur šachové partie. Během stanovené doby zazní ze čtyř laptopů fragmenty skladeb Johna Cagea, prováděné podle herního plánu, který si každý ze čtyř hráčů předem vygeneruje pomocí náhodných operací. Podle tohoto herního a časového plánu je stanoveno, ve kterém úseku a jak dlouho má ta která skladba nebo její úryvek zaznít.

Obrazové ztvárnění skladby Chess Show vychází ze záznamu mistrovské šachové partie z roku 1970 mezi Robertem Fischerem a Vasilijem Smyslovem (Bird's Opening). Základ obrazového pásu tvoří klasická černobílá šachovnice, pod níž je místo šachových figurek navrstveno dvaadvacet výřezů černobílých fotografií s motivy Johna Cagea. Jednotlivé tahy aktivují konkrétní pole a pod ním uložené obrazové vrstvy vystupují na šachovnici místo šachových figur. Do časové linky provádění jednotlivých tahů je zakomponován prvek nahodilosti. Vizuální část se časově shoduje se zvukovou částí, ale jinak je na ní nezávislá. Během čtyřiašedesáti minut se postupně odkryje 128 obrazů, jejichž délka zobrazení je proměnlivá (podobně jako když šachista potřebuje ke každému tahu různě dlouhý čas) a stanoví se pomocí časových závorek generovaných pomocí náhodných operací. V průběhu šachové partie se úvodní přesné obrazové změny dle konkrétních tahů postupně rozšiřují v opakované překryvy a změny celých obrazů. Ke konci partie jsou postupně fixována bílá pole, která v závěru překryje finální obraz.


The composition Chess Show is dedicated in honor of John Cage. It consists of independent musical and visual parts. The only connection between them is a 64-minute timeline divided into 16 four-minute sections. The length of the composition coincides with the number of squares on a chessboard. The sounds in the composition come from 32 randomly chosen compositions of John Cage, which number corresponds to the number of pieces in a chess set. During the given time, four laptops play fragments of John Cage’s compositions according to a plan which four players have determined in advance with the help of random operations. This plan determines when and for how long each composition or fragment will play.

Chess Show’s visual representation comes from the record of a grandmaster-level chess game from 1970 between Bobby Fischer and Vasily Smyslov (Bird’s Opening). The visual sequence is based on a classic black-and-white chessboard, under which (in place of chess pieces) are layered 22 fragments of black-and-white photographs of John Cage. As individual moves activate specific squares, the pictures layered beneath them enter the chessboard in place of chess pieces. The sequence of moves incorporates an element of randomness. The visual part of the composition corresponds in time with the audio part, but is otherwise unrelated to it. In the course of 64 minutes, 128 images are displayed in succession, each for a variable amount of time (just as a chess player needs varying amounts of time for each move in a chess game) and displayed at randomly generated time intervals. In the course of the chess game, individual moves introduce precise changes which gradually expand to repeatedly change and cover the entire board. Toward the end of the game white squares are gradually introduced; in the end these cover the entire image.